Babišova novela: k údajům o majitelích „utajených“ firem se dostanou jen vyvolení

Babišova novela: k údajům o majitelích „utajených“ firem se dostanou jen vyvolení

Ministerstvo financí předkládá novelu zákona, díky níž měly být zveřejněni koneční vlastníci společností. Čtyři nevládní organizace ale varují, že návrh neplní svůj účel, a že k informacím budou mít přístup jen vyvolení.

Praha – Česká vláda se chystá udělat zásadní krok ke zprůhlednění vlastnických struktur. Během příštího roku by měla začít platit novela zákona proti praní špinavých peněz, která nově zavede povinnost uvádět v obchodním rejstříku jména skutečných vlastníků firem.

Novela reaguje na požadavky Evropské unie. Prvotní radost z odkrytí dosud utajovaných vlastníků firem ale kalí bližší pohled na připravovanou novelizaci. Ministerstvo spravedlnosti, které podklady pro Babišův resort k novele připravilo, totiž počítá s tím, že se k informacím o skutečném majiteli dostanou jen někteří vyvolení.

„Je třeba si uvědomit, že smyslem úpravy není zveřejnění majetkové a mocenské struktury právnických osob „per se“, ale pro účely předcházení zneužívání finančního systému k praní peněz a financování terorismu,“ zdůvodňuje toto omezení Kristina Labohá z tiskového odboru Ministerstva spravedlnosti. „Pro tyto účely není nutné, ani žádoucí, aby byla informace o skutečném majiteli zcela veřejná.“

Tento přístup ale ostře kritizují čtyři nevládní organizace Nadační fond proti korupci, Centrum aplikované ekonomie, Lexperanto a Naši politici. Společně upozorňují na to, že návrh nesplňuje zásadní kritéria pro dosažení kýženého efektu – tedy odkrytí vlastnické struktury anonymních společností, za kterými se často schovávají lobbisté či podnikatelé napojení na politiky.

Ministerstvo se brání zveřejňovat konečné vlastníky s argumentem, že pro řešení praní špinavých peněz to není nutné. K tomu, že boji s korupcí ve veřejných zakázkách by zveřejňování vlastníků naopak velmi pomohlo, však ministerstvo mlčí. Nikdo nevysvětlil, proč se v tomto případě samo omezuje pouze na boj s jedním typem kriminality a druhý ignoruje,“ upozorňuje Michal Voda z nevládní organizace Naši Politici (pozn. red.: tato organizace je provozovatelem CNI). 

Veřejně neveřejné

Ministerstvo spravedlnosti, které novelu připravilo, počítá s tím, že by se k informacím o skutečných vlastnících měly dostat jen některé instituce na základě registrace. Ty jsou taxativně vyjmenované a je jimi třeba Finančně analytický útvar.

K informacím by se sice mohli dostat například i investigativní novináři, jenže jejich přístup by byl omezen striktními kritérii. Aby požadované informace získal musel by totiž nejdříve před rejstříkovým soudem prokázat, že data potřebuje v souvislosti s „předcházením trestné činnosti a financování terorismu“.

Ale ani poté, kdyby novinář tuto podmínku splnil, by neměl vyhráno. Informace totiž dostane ve velmi omezené podobě – například bez identifikačních osobních údajů jako je například rodné číslo.

Stanovená kritéria jsou podle protikorupčních nevládních organizací velmi problematická. „To v podstatě odporuje reálné praxi investigativního novináře. Většinou nemůžete předem prokazovat soudu, že firma je nestandardní, to většinou zjistíte právě až po odhalení skutečných skrytých majitelů,“ vysvětluje Voda z organizace Naši politici.

Podle ministerstva spravedlnosti ale není primárním cílem umožnit k údajům o vlastnících přístup veřejnosti. „Nelze mít za to, že zmíněný zájem má každý,“ konstatuje Kristina Labohá z ministerstva.

Kritický postoj nevládních organizací

K navrhované podobě novely se kriticky vyjádřily v podrobném stanovisku nevládní organizace Nadační fond proti korupci, Centrum aplikované ekonomie, Lexperanto a Naši politici. Společně upozorňují na to, že návrh nesplňuje zásadní kritéria pro dosažení kýženého protikorupčního efektu, a přidaly rovnou pět jednoduchých zásad, jež by měly situaci napravit.

Pět návrhů neziskových organizací:

  • Informace zveřejňované v rejstříku konečných vlastníků musí být veřejně přístupné – nikoliv pouze pro vybrané subjekty.
  • Návrh nemá zatěžovat rejstříkové soudy.
  • Je nezbytné, aby bylo zavedeno pravidlo, že společnost, která nebude mít zveřejněné informace o své vlastnické struktuře, nebude moci získat veřejné prostředky (například veřejné zakázky či dotace).
  • Příjemci veřejných prostředků musí odhalit své vlastníky už při výrazně menších majetkových podílech, než navrhovaných 25 %.
  • Návrh je nutné doplnit o požadavek, že ve vlastnické struktuře se nesmí objevit vlastníci, jejichž akcie byly registrované v zemích, které nepřijaly Úmluvu OSN proti korupci.

Hlavní problém spatřují v neúplném zveřejnění rejstříku majitelů a omezeném přístupu k němu. „Přímo v evropské směrnici v kapitole III, článku 30 je uvedeno, že informace zveřejňované v rejstříku konečných vlastníků musí být, adekvátní, přesné a současné,“ zdůrazňuje projektový manažer Nadačního fondu proti korupci Janusz Konieczny.

Ministerstvo spravedlnosti však oponuje, že smyslem úpravy je předcházení zneužívání finančního systému k praní peněz a financování terorismu. „Pro tyto účely není nutné, ani žádoucí, aby byla informace o skutečném majiteli zcela veřejná,“ zní stanovisko z tiskového odboru ministerstva.

Za problematické považují nevládní organizace také zapojení rejstříkových soudů, které by měly databázi spravovat, vyřizovat žádosti o informace a posuzovat, zda novináři dostatečně prokázali zájem směřující k odhalení praní špinavých peněz.

Ministerstvo spravedlnosti problém s přetížeností soudů odmítá, nevládní organizace ale upozorňují, že soudy jsou přetížené a mají problém s nedostatkem personálních kapacit už nyní. Na tyto neduhy upozorňoval i úřad ombudsmana, jenž před dvěma lety kritizoval naplněnost sbírky listin v obchodním rejstříku z pouhých 28 % a chybějící kontrolu. Kritice podrobil rejstříkové soudy i NKÚ.

„Jestliže by rejstřík nebyl veřejně přístupný a rejstříkové soudy by u každého žadatele posuzovaly, kdo má či nemá oprávněný zájem na přístupu k informacím, pak by se nepochybně jednalo o nemalý nárůst administrativní práce – zvlášť v případě, pokud by byly zodpovědné rovněž za sankční a kontrolní mechanismus zveřejňování těchto informací,“ říká Konieczny z NFPK.

Veřejný rejstřík

Výše zmíněná okleštěná varianta novely se ale nelíbila ministerstu financí, které zákon bude předkládat. Babišův resort se proto rozhodl podpořit druhou otevřenější variantu, kterou resort spravedlnosti připravil.

Ta už počítá s veřejným přístupem k databázi, i zde ale budou platit určitá omezení. Neveřejné by měly zůstat například údaje specifikující povahu a rozsah vlivu skutečného majitele (například dokumentace, která by skutečné vlastníky dokládala.)

Rejstřík by měl být pak společně se seznamem skutečných vlastníků svěřenských fondů součástí celkového „veřejného rejstříku“ na stránkách resortu spravedlnosti. To ale zatím žádnou z variant jednoznačně nepreferuje. Finální podoba zákona se tak dohodne během připomínkového řízení, které nyní probíhá.

Konieczny z NFPK ale upozorňuje, že i přes prosazení této otevřenější varianty nebudou zveřejněny všechny údaje o vlastnících – bude například chybět kompletní vlastnická struktura (v rejstříku by měli být uvedeni pouze koneční vlastníci, a pouze majitelé, kteří drží ve firmě větší než 25% podíl). Nadále se také budou moci objevovat vlastníci s podíly registrovanými v netransparentních zemích. Majitel se také snadno skryje pomocí několika menších podílů, které se už nebudou muset dokládat. Ukazuje se, že připravovaná opatření půjde snadno obcházet. 

Neprůhlední bez zakázek?

Nevládní organizace bez ohledu na to, pro kterou variantu se vláda rozhodne, požadují, aby se k novele přidala ještě jedna zásadní podmínka. Zákon by měl podle jejich názoru stanovit, že společnosti, které informace o svých vlastnících nezveřejnily, nebudou mít přístup k veřejným prostředkům. Právě za anonymní společnosti se rádi skrývají podnikatelé a lobbisté úzce napojení na politiky. Jednoduchý princip, podle kterého by stát měl vědět, komu dává své peníze, v Česku neplatí. 

Konieczny z NFPK tvrdí, že je o této možnosti resort spravedlnosti ochotný diskutovat. Podle vyjádření ministerstva to však není cílem předmětné novely a onu podmínku by bylo třeba přezkoumat s ohledem na zákaz diskriminace.

Podle tiskové mluvčí resortu financí Michalely Tesařové, je ministerstvo přesvědčeno, že její znění je již dostatečné. Zároveň ale připouští, že při přípravě novely museli čelit problémům s ošetřením ochrany osobních údajů. „Největším úskalím jsou při přípravě zákona přehnané požadavky na ochranu osobních údajů ze strany některých institucí,“ uvedla mluvčí Tesařová.

Boj za kvalitní zákon

Že je zveřejnění vlastnických struktur společností důležité dokládají i některé příklady z nedávné doby. Před několika týdny CNI například informovalo o pořízení luxusního bytu ministrem Janem Mládkem od neprůhledné offshorové společnosti, jejíhož vlastníka nelze dohledat. Nelze tak zjistit, s kým ministr obchodoval a zda nyní není ve střetu zájmů.

Takových podezřelých případů jsou desítky a pouze s kvalitním zákonem jim bude možné předcházet.

„Proto budou nevládní organizace aktivním lobbingem prosazovat, aby znění zákona bylo úplné, ale zároveň zjednodušené,“ popisuje další strategii Konieczny z NFPK. „Budou bojovat za to, aby bylo možné odhalit skutečné příjemce veřejných prostředků a návrh nebyl okleštěn do jakési minimalistické neúčinné podoby.“

Rozsáhlou diskuzi nad novelou očekávají také zainteresovaná ministerstva. Jak ale vzkázalo ministerstvo spravedlnosti, nepředpokládá změnu věcné podstaty, ale spíše pouze dílčí a technické změny.

Tomáš Trenkler