Státní firmy si poradily s nezávislostí interních kontrol. Dosazují do auditu „ty správné lidi“

Státní firmy si poradily s nezávislostí interních kontrol. Dosazují do auditu „ty správné lidi“

Dohledy nad audity vykonává člověk, před nímž varovala BIS či expolitik, který z téhož podniku neoprávněně čerpal odměny. Nikomu to nevadí, naopak v tichosti se chystá oslabení nezávislosti vnitřních kontrol velkých státních podniků. 

Interní audit velkých státních firem v Česku příliš často selhává. Neprůhledné tendry a úniky veřejných prostředků řeší úspěšněji spíše novináři a nevládní organizace než sami kontroloři státních firem.

Zdá se ale, že problém není v auditorech, jako spíše v systému samotném. A na začátku roku se už zazdálo, že Ministerstvo financí došlo ke stejnému závěru.

Z Babišova resortu totiž přišla novela, která nařizovala obstarat nezávislost auditorů na vedení jejich podniků. Kontroloři byli nově povinně podřízeni tzv. výborům pro audit, tvořeným opět povinně z větší části nezávislými odborníky.

Výbory dostaly na starost řízení kontrol a měly dohlížet na jejich nezávislost i efektivitu. V tomto směru na ně přešly klíčové pramovoci,  jako například  rozhodování o rozpočtu či odměnách vedoucího auditora.  Aby o takových věcech nerozhodovali právě ti, které auditoři vlastně kontrolují.

V některých firmách si takové výbory zřídili už dříve.  Novinkou odteď ale bylo, že zákon s výbory přišel povinně.

 Zakládat se tak začalo i v některých státních organizacích nebo dokonce i komunálních firmách. Od února se jedním takovým výborem pyšní například i Správa železniční a dopravní cesty, tedy organizace, kterou ročně protékají miliardy korun.

BIS před ním varovala, ministerstvo ho posílá hlídat miliardy v Azerbajdžánu

Jenže představa o posílení auditorů narazila na pestrou praxi v řadě státních firem. Jak zjistil průzkum Centra nezávislé investigace (CNI) a Nadačního fondu proti korupci (NFPK), zmiňované výbory pro audit obsazují často lidé s pochybnou minulostí.

Jaroslav Šulc: Komunistická rozvědka mu svěřila důvěru, BIS a ministr Sobotka nikoli. Přesto dnes hlídá EGAP
Jaroslav Šulc: Komunistická rozvědka mu svěřila důvěru, před BIS a někdejším ministrem Sobotkou o ni naopak přišel. Přesto dnes hlídá Exportní garanční a pojišťovací společnost

Někteří „kontroloři kontrolorů“ by tak paradoxně sami mohli představovat zajímavou kapitolu pro své auditory. V členství ve výborech překvapivě nebrání například ani trestní stíhání nebo varovaní Bezpečnostní informační služby (BIS).

To je případ Exportní garanční a pojišťovací společnosti, a.s. (EGAP), která pojišťuje český export do zemí jako je Azerbajdžán či Ruská federace (jen v roce 2015 pojistila úvěry a investice za více než 40 miliard korun). V dozorčí radě i tříčlenném výboru pro audit zasedl Jaroslav Šulc, na kterého v roce 2009 výslovně upozornila ve své zprávě BIS.

Kontrarozvědka tehdy varovala, že loterijní společnost Sazka skrytě zasahuje do personálního složení Ministerstva financí, aby ovlivnila obsazení právě těch klíčových postů, kde se rozhodovalo o hazardu. Mezi třemi vysokými úředníky, které BIS v této souvislosti jmenovala, byl někdejší náměstek ministra financí Jaroslav Šulc.

V době, kdy se jeho jméno objevilo ve zprávě, však už na ministerstvu nepracoval. Odvolal jej tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka, poté, co se zjistilo, že Šulc je evidován jako spolupracovník StB. Šult totiž podepsal spolupráci s komunistickou rozvědkou a pod krycím jménem „Stříl“ jí v osmdesátých letech poskytoval poštovní schránku pro skrytý styk s cizinou.

Exposlanec hlídá podnik, ze kterého bral neoprávněné odměny

Výbor pro audit strategické společnosti ČD Cargo vede již od roku 2010 dlouholetý poslanec ODS Oldřich Vojíř. Tři roky předtím byl pro změnu předsedou dozorčí rady. Média tehdy zjistila, že poslanec za své působení v dozorčí radě pobíral protiprávně odměny – například za rok 2008 ve výši 300 tisíc Kč.

Vojíř musel všechny peníze vracet, neboť tím porušil zákon o střetu zájmů zakazující brát politikům peníze za funkce ve veřejných firmách. Do povědomí veřejnosti se ale stačil zapsat výrokem o svém „tušení“, že ČD Cargo je státní firma.

Když se redaktoři Hospodářských novin dotazovali, jak je možné brát odměny ze státní firmy přesto, že to zakazuje zákon, Vojíř odpověděl: „Podívejte se, já také tuším, že ČD Cargo je v podstatě státní firma. Ale právníci prostě rozhodli, že to možné je, tak odměny dostáváme.“

Podobně jako v prvním případě, i v ČD Cargo je co hlídat. Společností vykazuje ročními přijmy vysoko přes půl miliardy a jen za dobu, kdy se evidují veřejné zakázky, jí proteklo přes 16 miliard korun pro dodavatele.

Případ ČEZ, aneb jak také může vypadat interní „kontrola“
V roce 2012 prověřoval interní audit podezření na vývádění peněz do Škoda Power.
Vzájemné vztahy firem auditoři prověřovali tak, že se Škody Power prostě zeptali.
Ve 26 ze 32 zakázek se „soutěžila“ jediná nabídka.
Auditoři to nazvali jako případy, „ve kterých nebylo neúspěšných kandidátů“
U některých zakázek se ztratila dokumentace.
Výsledek auditu? Vše v pořádku.
(zdroj: blog Jiřího Skuhrovce – DatLab)

Trestně stíhaný „kontrolor kontrolorů“

Proto (ne)překvapí i jméno dalšího garanta kvality vnitřní kontroly v tříčlenném výboru. Opět se jím stal politik, tentokrát náměstek hejtmana kraje Vysočina Libor Joukl. Členem výboru pro audit ČD Cargo je už od roku 2009.

Jeho působení zde neohrozilo ani trestní stíhání, kterému dlouhodobě čelí v kauze předražené krajské zakázky na nákup 28 sypacích vozů. Vyšetřování, ve kterém došlo i na policejní odposlechy, ukázalo na údajné předražení zakázky o 32 milionů korun. Soud Jouklovo stíhání letos v březnu zastavil, státní zástupce proti tomu podal stížnost.

Jak zjistil průzkum CNI a NFPK, výskyt politiků ve výborech pro audit není ojedinělý. „Politici mají v rukou jmenování managementu, mají velký vliv v dozorčích radách a často kontrolují i interní audit státních podniků. O nezávislé kontrole se tak v řadě případů nedá vůbec mluvit,“ říká analytička CNI Šárka Trunkátová.

Kafe s Rittigovým spolupracovníkem

Rozdílný přístup k problémům v auditu předvedl naopak nedávno pražský dopravní podnik. Když před dvěma měsíci Český Rozhlas upozornil, že šéf interního auditu Jan Kopecký schází mimo jiné s Davidem Michalem, právníkem blízkým kontroverznímu lobbistovi Ivo Rittigovi, následovalo okamžité odvolání z funkce.

První z ostře sledovaných případů Ivo Rittiga a pražského dopravního podniku otevřel NFPK
Pražské jízdenky. Jeden z nejznámějších a ostře sledovaných případů Ivo Rittiga a pražského dopravního podniku otevřel jako první  Nadační fond proti korupci

Představenstvo obratem podalo i trestní oznámení na neznámého pachatele kvůli možnému ovlivňování zadávání zakázek. Na zmiňované schůzce byl totiž s Michalem i lobbista Pavel Dovhomilja a podnikatel Jindřích Špringl. Na Špringla se tlačilo, aby platil za zakázku na zabezpečení mětra za dvě miliardy korun, na které se podílela jeho firma.

Po hodinovém jednání se na schůzce objevil i Kopecký. Zda měla účast šéfa auditu předvést vliv lobbistů nebo jen přišel o něco dříve na další schůzku s Michalem, vyjasněno nebylo. Kopecký se hájil právě tím, že do jednání vůbec nezasahoval.

Vysvětlit k čemu se schází právě s advokátem Michalem, spojovaným s nevýhodnými zakázkami dopravního podniku, však nedokázal. Dopravnímu podniku to na okamžité zproštění z funkce stačilo.

Razantní postup ocenil Janusz Konieczny z Nadačního fondu proti korupci: „Je chyba mluvit na jedné straně o nezávislosti pro auditory, a na straně druhé neřešit, komu se dává přímá pravomoc nad nimi,“ upozorňuje.

Zákonem se firmy příliš netrápí

Podle Konieczneho je problém, že v řadě případů vlastně ani nejde zjistit, kdo vlastně ve státní firmě má audit na starosti. Firmy tím mimochodem porušují zákon.  Od ledna musí nejen informovat o členech výboru pro audit na internetu, ale dokonce činit tak v rozsahu podobnému obchodnímu rejstříku.

To znamená s adresou nebo datem narození, podobně jako se to uvádí u členů dozorčích rad. Teprve s těmi identifikátory lze zjistit, kdo je vlastně za audit velkých společností zodpovědný.

Nemálo státním společnostem ale čtení zákona moc nejde. Tiskového mluvčího České pošty zaskočila informace, že uvést tři příjmení do výroční zprávy nestačí. Pokud by se složení výboru během roku proměnilo, veřejnost se to totiž dozví až napřesrok z další výroční zprávy.

Nemluvě už o tom, že chybí výše zmiňované identifikátory. Česká pošta nicméně reagovala rychle a slíbila prohrešek napravit. Podobné je to však i u dalších firem, například národní podnik Budvar.  Národní podnik, který v nedávno zveřejněných policejních odposleších byl zmiňovaný jako „zlatá žíla“,  uvádí ve výroční zprávě jen zmínku, že nějaký výbor má. Kdo je členem se můžeme jen domýšlet.

Nenápadná změna s fatálními následky míří do třetího čtení 

Snaha o vybudování silné interní kontroly ale nenaráží jen na (přinejmenším) nezájem některých velkých státních společností. Podle informací, které CNI a NFPK získaly, opouští zájem i samo Ministerstvo financí.

Povinnost chránit nezávislost svých kontrolorů na vedení podniku pomocí výborů má totiž z připravované novely zákona o auditorech zase zmizet. Může za to malá a velmi nenápadná změna v textu zákona. Ta ruší podřízenost vnitřní kontroly výborům pro audit. Co to v praxi znamená?

Všechny zásadní věci, které znamenají „moc“ nad podnikovými kontrolory, přestanou řídit nezávislé orgány. Jmenování, odvolání, odměny, projednání jejich zpráv a schválení změny plánů, vlastně vše, čím se dá do práce vnitřní kontroly přímo zasáhnout.

Nevládní organizace se proti tomu ohradily otevřeným dopisem ministru financí, ale zdá se, že bez úspěchu. „Malá“ změna míří tento pátek do třetího, rozhodujícího čtení v Poslanecké sněmovně.

Ministerstvo financí potichu opouští svůj původní záměr - ohlídat nezávislost auditu
Ministerstvo financí potichu opouští svůj původní záměr – ohlídat nezávislost auditu

„V minulém roce se mi podařilo do zákona zavést funkční podřízenost interních auditorů výborům pro audit. Došlo tak k posílení nezávislosti auditorů na často zpolitizovaném managementů podniků s majetkovou účastí. Nyní se to potichu opět ruší bez ohledu na stanovisko odborné veřejnosti. Je patrné, že politici opět chtějí omezit nezávislost kontroly v podnicích typu VZP, ČEZ, Pošta nebo Lesy ČR,“ upozorňuje bývalý první náměstek ministra financí Lukáš Wagneknecht.

 Wagenknecht tvrdí, že ministerstvo nedokáže svůj obrat ani řádně zdůvodnit: „Podle MF jde o principiální střet zájmů mezi funkční podřízeností vnitřního auditu (přímo) výboru pro audit na straně jedné a povinností výboru pro audit sledovat účinnost vnitřního auditu. Takové zdůvodnění je nesmyslná demagogie, která odporuje nejenom mezinárodním auditním standardům, ale také selskému rozumu.“

Nakolik se zatím nepříliš úspěšná kontrola velkých státních společností v blízké budoucnosti promění, je zatím nejisté. Jediné, o čem se příliš nemusí spekulovat, je důležitost takové změny.

„Víte, pro příklad se nemusí chodit daleko. Dlouhé roky kritizované Lesy České republiky posílily transparentnost svých zakázek a na ziskovosti a efektivitě je to jasně znát. Právě v tom je kouzlo efektivní kontroly,“ uzavírá analytička Trunkátová.

Michal Voda