Finišují přípravy rozpočtu. Jak obstojí Babišův ambiciózní plán?

Finišují přípravy rozpočtu. Jak obstojí Babišův ambiciózní plán?

Sobotkova vláda se chystá uvést do života jeden z nejambicióznějších předvolebních slibů Andreje Babiše – plán na snížení zadluženosti naší země. CNI proto připravilo unikátní datový seriál, který umožní vhled do problematiky rozpočtu, ve kterém se hraje o bilion korun.

Krizí zmítané Řecko a televizní záběry nekonečných front u bankomatů znovu v těchto dnech připomněly, jak se z „neviditelného“ problému opakovaných a prohlubujících deficitů může rychle zrodit hluboká krize. Právě díky řecké katastrofě se začaly pojmy jako státní dluh či deficit státního rozpočtu skloňovat stále častěji a v roce 2010 dokonce pravděpodobně rozhodly i parlamentní volby. Jak si tedy stojí Česko se svým dluhem, a jak se mu daří nebo nedaří zvládat jeho růst? Uspěje ministr financí Andrej Babiš (ANO) se svým novým ambiciózním plánem škrtání dluhů a současně vyšších výdajů? CNI přináší přehledná data a komentář k historii i budoucnosti české zadluženosti.

Díl první: Jak se doopravdy zadlužuje naše země?

V evropském srovnání si naše země nevede špatně. Podle údajů Eurostatu z roku 2014 dosáhlo české zadlužení 42,6 % HDP. Pro srovnání – podobně si vede například Dánsko (45,2 %), zatímco německý hnací motor Evropské unie je zatížen 74,7% zadlužením. A jsou i státy, které dosahují nebo dokonce překračují psychologickou hranici 100 %. (Irsko, Itálie)

Problém českého deficitu ale spočívá především v jeho rekordně prudkém růstu. Jestliže v roce 1993, začínala Česká republika se dluhem na úrovni 156,8 miliardy, což odpovídalo necelým 16 % HDP, za deset let od vstupu do EU povyskočila zadluženost na 28,1 % a v loňském roce na již zmiňovaných 42,6 % HDP. Pro srovnání, například zmiňované Dánsko, na jehož úroveň se Česko do roku 2014 propracovalo, si celý čas své existence v rámci EU uchovalo poměr svého dluhu k HDP téměř beze změn.

zzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz

Graf č. 1: Výdaje státního rozpočtu 1996-2014 ve srovnání s vývojem na Slovensku (rozklikněte pro zvětšení)
„Modrý sloupec“ – výdaje v milionech Kč
„Červený sloupec “ – výdaje očištěné o inflaci od roku 1996

Kdo za to může?

Vinu za rychlý propad dluhu si dává pravice s levicí navzájem, ať už jde o vnitřní dluh po neefektivní socialistické ekonomice, skryté dluhy raných devadesátých let splácené jednorázovými výnosy z privatizace či štědré utrácení státu v době bezprecedntního ekonomického růstu na počátku tisíciletí. Pravdou je, že růst vnitřního zadlužení odstartoval s novým státem, byť první roky nebyl vidět. Až do roku 1996 se křivka zadlužení zdánlivě nemění a vůči rostoucímu HDP dokonce ubývá, současně však vnitřní dluhy pohlcují speciálně zřízené transformační agentury typu Konsolidační banky, které ve výsledku na bilanci státu pochopitelně dopadnou.

Bod zlomu

V roce 1997 začíná státní dluh viditelně nabývat a přes růst HDP ukrajuje postupně i vyšší podíl. Ve stejnou chvíli, kdy se země chystala ke vstupu do Evropské Unie, začala kvůli zadluženým rozpočtům současně ztrácet schopnost dosáhnout na evropskou měnu. První podmínka, že výše zadlužení k DPH nesmí překročit 60 %, je zatím bez problému plněna i nyní. Horší to ale bylo s druhou podmínkou, podle které rozdíl mezi příjmy a vyššími výdaji státního rozpočtu nesměl překračovat hranici 3 % HDP. Toto Česko nebylo opakovaně schopno plnit a Evropská komise nakonce v roce 2009 musela vyvolat řízení o nadměrném deficitu. Až o 5 let později mohla Komise toto řízení zastavit, když se ukázalo, že Česká republika konečně dosáhne menšího schodku ve výši 1,9 % HDP. A nynější vládní Konvergenční program už počítá s tím, že v roce 2018 by měly deficity klesnou až na 0,6 procenta HDP.

RHDP

Graf č. 2: Výdaje státního rozpočtu 1996-2014 v porovnání růstu HDP
„Modrý sloupec“ – výdaje v milionech Kč
„Červená linka“ – růst HDP

Ekonomika nabírá dech, růst dluhu zpomaluje

K obratu došlo už v loňském roce. Propad mezi výdaji a příjmy státního rozpočtu se nečekaně snížil z plánovaných 112 na „pouhých“ 78 miliard korun. Tento rozpočet ještě schvalovala předcházející vláda Jiřího Rusnoka, ostatně zvýšení z původně zvažovaných 100 miliard na 112 prosadil přímo ministr financí Jan Fischer. Ke snížení deficitu došlo i přesto, že výdaje státního rozpočtu s politikou nové vlády vzrostly. Jenže stejně tak narostly i státní příjmy. HDP rostl mnohem víc, než přepokládaly nepřesné prognózy, stát oproti očekávání vybral více na daních, pokles nezaměstnanosti a růst mezd zase zvýšil příjmy ze sociálního a zdravotního pojistného. Stát dokázal snížit své výdaje, i zde však pomáhalo rozbíhající se kolo ekonomiky. Miliardy sociálních dávek ušetřil úbytek nezaměstnaných. Poprvé od roku 1995 klesl podíl dluhu na HDP pod 39 procent.

def

Graf č. 3: Rozpočtový deficit (rozklikněte pro zvětšení)
„Oranžový sloupec“ – rozdíl mezi příjmy a výdaji v milionech Kč

Milí moji, kde na to vezmete?

Sobotkova koaliční vláda nastupuje po éře pravicových škrtů a úspor s opačnou logikou, podle níž státní pokladně pomůže více investičních výdajů, které by měly vyvážit následně vyšší příjmy. Programové prohlášení vlády počítá s paletou výdajů od velmi nákladných dopravních staveb, jako je oprava D1 či dostavba D8 přes nižší DPH na léky a knihy až po zvyšování minimální mzdy. Prezident Miloš Zeman, který neměl příliš důvodů vládě přát, se ve své kritice zaměřil právě na plánované masivní výdaje známou větou: „Milí moji, kde na to vezmete peníze?“ Bez zvýšení firemních daní je podle prezidenta neřešitelný úkol zaplatit záměry vlády, jejichž cenu Svaz průmyslu odhadl na 40 až 50 miliard korun.

Dluhová brzda až pro příští vlády

Sobotkův kabinet schválil v únoru 2015 tzv. dluhovou brzdu. Za tu je vláda povina zatáhnout, pokud zadlužení dosáhne 55 % HDP, a předložit rozpočet bez deficitu. Měřeno dosavadním tempem, k tomuto kroku by vláda mohla přistoupit už po 9 a půl letech. Proto zazněla i kritika, že kabinet dluhový bič uvalil až na své nástupce. Opozice naproti tomu prosazovala naopak 40% hranici, což by znamenalo, že by se brzda musela spustit okamžitě po svém schválení, protože už rok předtím byla tato hranice překročena.

Babišův vysoký cíl

Ministra financí Andreje Babiše ale nečeká jen dvojí klinč v podobě ufinancování štědrých slibů a zastavení růstu zadlužování. Ministr si určil mnohem ambicióznější úkol a rozhodl se zaplatit předvolební taháky, ale přitom současně osekat již tradičně vysoké deficity státních rozpočtů. Pro rok 2015 byl schodek mezi příjmy a výdaji naplánován na 100 miliard korun. Meziroční snížení odpovídalo 12 miliardám a rozpočet se tak blížil původní variantě z předchozího roku. Uspořenému deficitu z přechozího roku ovšem konkurovat nemohl. Zlomový zásah si Andrej Babiš připravil až pro další sezónu, která nadchází: z deficitu by se odkrojila plná třetina a schodek pro rok 2016 by tak byl pouze 70 miliard. Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek připomněl, že jde o mnohem tvrdší cíl, než jaký žádala opozice. A to má být jen začátek, v oba následující roky volebního období vlády má z deficitu ubýt po deseti miliardách, takže schodek státního rozpočtu by už dosahoval pouze 50 miliard korun. Ministrovi Babišovi nestačil ani tento cíl a dokonce hovoří o možnosti úplně vyrovnaného rozpočtu v roce 2017. To ovšem pod podmínkou úspěšného zavedení opatření pro zlepšení výběru daní.

Co ukazuje pohled na státní rozpočet v kontextu klíčových ukazatelů? Nutnost zvládnout dlouhovou spirálu nijak nepřekvapí, spíše rychlost s níž význam problému narostl. Stejně jako opakovaná selhání politických elit v jeho úspěšném řešení (byť období let 2009–2014 je nutné chápat jako krizové, kdy nebyly k dispozici prostředky). Třetím zajímavým pohledem je bilační rozdíl 34 miliard v rozpočtu za rok 2014, za nímž stojí nečekaně dobrý růst HDP. Bude dostatečný k plánovaným úsporám a neoslabí jej paradoxně druhý pilíř Babišova plánu – lepší kontrola a výběr daní? Na tyto odpovědi budeme čekat v horizontu měsíců a let.

Michal Voda, Kamil Dvořák